Souboj levných teleobjektivů

Po delší době došlo na volbu teleobjektivu. Na Nikon zatím nemám vybráno ideální řešení, popravdě z nabídky xy možností v lepších objektivech mají všechny nějaké zásadní závady. Protože však momentálně není rozpočet na podobná dobrodružství, rozhodl jsem se sáhnout po tom nejlevnějším co je. Nikkory 55-200 a 55-300 jsem vyřadil hned, jejich cena je velice přemrštěná s ohledem na nevalné provedení a relativně průměrnou optiku, byť mají značnou výhodu spolehlivějšího AF. Dilema tedy padlo na „levné šmejdy“ Tamron 70-300/4-5,6 macro a Sigma 70-300/4-5,6 macro. Podle některých srovnatelné objektivy jsem vyzkoušel a verdikt je jasný – Tamron je vítěz.

Tamron s přehledem vede výrazně lepším zpracováním, má menší vůle a působí mnohem robustněji, dokonce lépe než některé výrazně dražší značkové objektivy. Údajné hlučné ostření je ve srovnání třeba s Tamronem 17-50/2,8 výrazně tišší a není ani nijak katastrofálně pomalé, byť občas má problémy. Kresba je slušně ostrá, tady je ale jediný bod Sigmy, která je o něco ostřejší. Zvětšení mají oba 1:2, takže zde se není o čem bavit. Celkově má Tamron dvě vážné slabiny proti dražším bratrancům – pomalý a nepřesný AF, byť citelně lepší, než jsem čekal – a dost drsnou chromatickou aberaci. Aberace se týká hlavně bílých předmětů na tmavém pozadí, například zeleň proti obloze už byla celkem v pohodě. Takže jsem zvědavý jak si povede v praxi, byť se to leckomu zdá neuvěřitelné, i takový objektiv je použitelný na profesionální fotobankovou tvorbu, jen se musí využívat jeho silné stránky.

Rubriky: Fotografování | Napsat komentář

Staronový začátek

David se rozhodl již nadále nepokračovat s tímto blogem, ale protože má jistě pro mnohé zajímavý obsah a stále dost četnářů, byla by škoda jej úplně zlikvidovat. Fotografický blog Davida naleznete nyní na adrese http://www.nogol.cz/blog/. Nadále tedy přebírá správu nový majitel Zbyněk Buřival. Nemusíte se bát, web bude nadále aktivní a minimálně občas sem něco přibude.

Plány do budoucna

Protože web blokuje svou doménou Davidovu dost známou přezdívku, zřejmě dojde v průběhu následujícího roku k přesunu na nějakou novou vhodnou doménu. Pravidelní návštěvníci již zřejmě zaznamenali úpravy ve vzhledu, které budou pokračovat. Doufám, že k lepšímu a přehlednějšímu prostředí. Web má v současnosti dost zoufalou dobu načtení, takže již probíhají kroky k nápravě. Byla smazána řada zbytečných pluginů a vše bylo aktualizováno na nejnovější verze. Nyní probíhá likvidace zbytečností v databázích, promazání spamů a další úpravy.

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Obchod s tričky pro fotografy – levná a kvalitní trička s potiskem

Nedávno jsem rozjel svůj nový projekt a můj první eshop s názvem Trička pro fotografy. Zaměřil jsem se na prodej kvalitních triček s originálními potisky na fotografické témata. Na své si přijdou všichni fotografové a nabídka motivů se neustále rozšiřuje. Takové trička jsou skvělým dárkem pro každého fotografa.

Podívejte se na eshop a dejte vědět, jak se vám líbí. Najdete ho na adrese www.trickaprofotografy.cz

Rubriky: Fotografování, Internet, Ze života | Napsat komentář

HowDoITutorials – interaktivní nápověda

Nedávno jsem na blogu podnikanivusa.com objevil zajímavý projekt na tvorbu interaktivních nápověd pro aplikace a weby. Zaujala mě ta část nápověd (tutoriálu) pro weby. Napadlo mě, jestli bych to nemohl využít na mých Fototipech.

Jde o to, že po spuštění tutoriálu se uživateli budou graficky zvýrazňovat určité prvky na webu, spolu s popiskem vysvětlujicím, co má uživatel dělat, nebo co má do daných polí zadat. Může to sloužit třeba jako průvodce registrací, nebo nákupem v eshopu. Myslím, že možností jak to využít je spostu.

Nakonec jsem se rozhodl momentálně projekt na Fototipech nenasadit. Mám s portálem zamýšleno spoustu změn a tato podle mě není tolik prioritní. Časem bych ale takovou interaktivní nápovědu rád vyzkoušel. Navíc je domluva s autorem projektu velmi dobrá, dokázal trpělive zodpovědět všechny mé dotazy 🙂

Web projektu: http://www.howdoitutorials.com/web

Co si o tom myslíte vy? Zaujal vás projekt? Máte nějaký nápad, jak to nějak šikovně využít?

EDIT: abych nezapomněl, přikládám i dva odkazy na testovací stránky. Slouží jen k předvedení těch nápověd. Není třeba tam zadávat žádné skutečné údaje. Odkazy: ukázka na eshopu a na tracu

Rubriky: Internet | Napsat komentář

Nedůvěra

Nedávno jsem na portále Fototipy.cz spustil soutěž o 3000Kč. Měl jsem to v plánu ještě předtím, než vůbec začala realizace portálu. Trvalo docela dlouho, než se podařilo vymyslet a doladit systém ohodnocování uživatelů. Tak aby byl spravedlivý a adekvátně ohodnocoval všechny registrované členy dle jejich zásluh. Těšil jsem se na to, až soutěž vyhlásím.

Nečekal jsem ale, že bude taková soutěž považována za podvod. Když jsem se o soutěži zmínil na fóru grafika.cz, dočkal jsem se názoru typu „zas jedna kulišárna…“, „kde je jaká jistota, že výhra bude skutečně někomu proplacena?“ a taky „zde nejsou žádné garance. Kdo, kde zjistí, že výhra skutečně bude někomu proplacena, když už se tedy v této soutěži nějaká výhra zmiňuje“.

Vzpomněl jsem si přitom na nedávný článek Tomáše Hajzlera o důvěře, kde mimo jiné napsal: „Někdy se mi zdá, že jsme dnes povýšili systém nad slovo. Jako by nám přišlo příliš obyčené a tedy nedostačující…“.

Přitom si myslím, že v dnešní době internetu je přehnaná nedůvěra zbytečná. Každý podvod a pošlapání něčí důvěry se snadno rozšíří po celém internetu a s takovým člověkem se to potom potáhne po mnoho let (ne-li po zbytek života). Protože co se jednou dostane na internet, není lehké se toho zbavit.

Berte to jen jako takový povzdech nad tím, co se mi teď honí hlavou. I když mě taková reakce dost nepříjemně zaskočila a demotivovala, nakonec musím říct, že je to cenná zkušenost. Pokusím se tedy najít způsoby, jak dodat soutěži na důvěryhodnosti. Pokud se to podaří, určitě se o tom tady ještě zmíním 🙂

Rubriky: Fototipy, Ze života | Štítky: , , | Komentáře: 5

Koupě ebooku podle mých představ

Dnes jsem na twitteru zaregistroval novou aktivitu Johna Vanhary (autora blogu podnikanivusa.com), který se rozhodl nabídnout svou knihu v elektronické podobě. To by nebylo nic zajímavého, pokud by nešlo o Johna. Ten dokáže vždy překvapit a jeho styl podnikání se mi více než líbí 🙂

Rozhodl se totiž nabídnout knihu za volitelný poplatek. Minimum je přitom jeden dolar. Z nabídky ceny si můžete vybrat 1, 2, nebo 5 USD. Po zaplacení paypalem (otázka několika sekund) se dostanete k odkazu na stažení knihy a to ve třech formátech: PDF, Kindle a ePub. A co více, ebook v sobě nemá žádnou stupidní DRM ochranu!

Přesně takhle si představuji nákup eknih. Několik kliknutí, snadné stažení knihy, výběr z několika formátu a hlavně žádné omezení. Můžu si knihu přečíst v podstatě na jakémkoliv zařízení, které mám k dispozici. Žádné sraní se s ochranou, žádné vodotisky v knize, žádné zdlouhavé registrace…prostě jednoduchý nákup a nízká cena. I když jsem se rozhodl papírovou verzi nekoupit, v tomto případě jsem vůbec neváhal a ty 2USD jsem s radostí utratil (a ještě jsem měl výčitky, že jsem neklikl na 5USD!).

Z Johna by si měli vzít příklad ostatní vydavatelé knih. Kdyby dokázali nabídnout stejné podmínky jako John, tak kupuju mnohem, mnohem více knih. Na nějaké otravování se s DRM ochranou není nikdo zvědavý. Johnovi tedy tleskám za další úžasný krok a přeju si, aby si toho všimli ostatní vydavatelé a tento způsob prodeje knih se rozšířil 🙂

Abych nezapomněl…knihu si můžete koupit zde: http://ebook.podnikanivusa.com

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Představení projektu Fototipy.cz

Rád bych vám zde představil svůj nový projekt Fototipy, který je určen především všem fotografům. Hlavní myšlenka projektu je mapování zajímavých míst k focení. Často se mi totiž stávalo, že jsem chtěl jít někam fotit, ale vůbec jsem nevěděl kam mám jít. Končilo to zdlouhavým procházením Google Maps a prohlížení si uploadnutých fotek. Jenže to nebylo moc příjemné. Pořád jsem hledal nějaký projekt, který by nějakým způsobem mapoval místa, které jsou vhodné pro focení. Samozřejmě tak, aby se tyto místa daly snadno prohledávat a filtrovat. Například když mám chuť fotit nějaké ponuré industriální fotky ve staré továrně, tak se nechci prohrabávat místy jiného typu. Jenže žádný takový projekt, který by to umožňoval jsem nenašel. Našel jsem sice na několika webech pár tipů na míst ak focení, ale vzhledem k množství těchto míst to nebylo vůbec použitelné. O nějakém pohodlném vyhledávání už nemohla být vůbec řeč. Proto jsem se rozhodl takový portál vytvořit.

Když jsem přemýšlel nad názvem projektu, napadly mě Fototipy. V momentě kdy jsem si to slovo řekl nahlas, byl jsem úplně nadšený, protože ten název přesně vystihuje podstatu toho portálu. A když jsem si ověřil, že doména fototipy.cz je volná, neváhal jsem ani sekundu 🙂 To bylo začátkem roku 2010. O tom, jak portál vznikal ještě napíšu samostatný článek. Teď se chci zaměřit na to, jaké mám s Fototipy cíle.

Hlavní cíl, který jsem si stanovil už od začátku projektu je pomáhat fotografům. Hodně obecný cíl, ale díky němu mám jednoduché rozhodování nad vším, co kolem Fototipů dělám. Vždy když mě napadne nějaká myšlenka kolem portálu, tak si položím otázku „Je to v souladu s cílem projektu?“. Pokud ne, dávám od toho ruce pryč.

Kromě mapování zajímavých míst bych rád vytvořil kolem portálu komunitu fotografů, kteří se budou dělit o své zkušenosti. Fototipy by měly v blízké budoucnosti nabídnout spoustu zajímavého obsahu – nejenom míst k focení, ale i užitečných článků. Navíc se fotografové publikací na Fototipech můžou pěkně zviditelnit. U článků se zobrazuje mimo jiné i odkaz na jejich web. Čím kvalitnější články budou psát, tím na sebe více upozorní a udělají si výbornou reklamu. Snaha portálu je zviditelňování zajímavého obsahu. To začnu ladit až tam bude skutečně nějaký obsah. Nicméně odměnou za kvalitně napsaný článek by mělo být zviditelnění fotografa. Na žebříčcích nejzajimavějšího obsahu a nejlepších uživatelů zatím stále pracuji 🙂

Pokud rádi fotografujete, prosím přijďte se na Fototipy podívat. Adresa je lehce zapamatovatelná – Fototipy.cz 😉

Znamená to tedy, že se zde začnu více zabývat informacemi o vzniku portálu, o tom jakým způsobem probíhal jeho vývoj a podělím se o zkušenosti, které jsem díky projektu získal.

Rubriky: Fotografování, Internet | Komentáře: 8

Victorinox Sentinel – ideální nůž pro každodenní nošení

Victorinox Sentinel

Victorinox Sentinel

Už několik let jsem nosil u sebe starý nůž po dědovi. Šlo o nějaký starý „švýcarák“ Mikov, který měl dvě čepele. I když jsem nosil nůž sebou, nosil jsem ho v batohu. Nebyl proto nikdy moc pohotový a moc jsem ho nevyužíval. To se ale změnilo před asi rokem, kdy jsem ho přemístil do kapsy u kalhot. Najednou se našlo pro nůž mnohem více použití a já si uvědomil, že tenhle nůž mi nestačí 🙂

Vadila mi krátká čepel, byl to fakt prcek a hodil se jen na lehčí činnosti. Na druhou stranu jsem chtěl něco, co můžu bez problému nosit po kapsách a nebude mi to stahovat kalhoty. Další věc co jsem bral při výběru nože v potaz byla cena. Nechtěl jsem žádný levný šmejd, co se mi rozpadne v ruce po několika dnech. Na druhou stranu jsem taky nechtěl nic drahého, o co bych se musel neustále strachovat a bál bych se ho používat. Další požadavek byl otevírání nože jednou rukou.

Vzhledem k tomu, že mě vždy lákaly švýcarské nože (možná pozůstatek z mládí, kdy jsem sledoval MacGyvera :)) jsem si vybral model Victorinox Sentinel, který splňoval všechny mé požadavky. Přemýšlel jsem taky o jiných vybavenějších modelech, nakonec jsem se ale rozhodl zvolit nůž jen s jedním ostřím, bez dalších nástrojů. Různé šroubováky, pilky, otvíráky by byly fajn, ale už by se to projevilo na tloušťce nože. Volil jsem model s rovným ostřím a s očkem pro otevírání jednou rukou.

Zkušenosti po několika měsících používání

Nůž nosím sebou každý den asi dva měsíce. Jaké jsou tedy mé poznatky? S kvalitou provedení jsem spokojen. Plast, ze kterého jsou střenky vyrobeny, se příjemně drží a taky díky černému provedení vypadá dobře. I ostatní části nože jsou zpracovány dobře. Bohužel má tento nůž dva problémy.

První z nich je kovová část vystupující z dolní části nože. Ta slouží u ostatních modelů jako pojistka druhého nástroje (otvíráku), tady je ale k ničemu. Na obrázku výše je to ta část, kde je napsáno PRESS (na mém noži tento nápis chybí). Vadí to hlavně v případě, kdy krájíte něco tvrdého a na nůž musíte pořádně tlačit. Třeba při krájení zmrzlého masa. Ta kovová část potom nepříjemně tlačí do ruky.

Druhý problém je možná jen vadou mého kusu. Když jsem jej poprvé otevřel, zhrozil jsem se toho, jak vypadá špička nože. Spíše to vypadalo, jako bych dostal nějakou dětskou verzi s tupou špičkou 🙂 Byla fakt tupá a z každé strany jinak nabroušena. Nechtělo se mi to řešit přes reklamaci, proto jsem se rozhodl upravit si špičku dle svých potřeb. Nevypadá to sice moc dobře, ale hlavní je, že je nyní špička ostrá a nemá problémy s probodnutím většiny materiálu.

Nahoře původní stav, dole s obroušenou špičkou

Nůž je perfektně ostrý. Potom, co jsem si jej přinesl domů jsem zjistil, že ostatní nože u mě v kuchyni jsou proti němu úplně tupé 🙂 Nemá problémy s krájením zmrzlého masa, ani s krájením třeba měkkých rajčat, nebo chleba. Na druhou stranu se dá využít i na těžší práce. Třeba při rozdělávání ohně mi posloužil velmi dobře. Ze špalíků dřeva jsem s nim bez problému udělal během chvíle třísky na podpalku. Zároveň jsem později ocenil integrovanou pinzetu, díky které jsem se mohl zbavit všech třísek 🙂

Otevírání nože je taky pohotové a dá se zvládnout jednou rukou. Četl jsem hodně příspěvků o tom, že se otevírá špatně a jednou rukou je to téměř nemožné. To ale musím vyvrátit. Sice jsem s tím měl z počátku problémy, ale teď už dokážu nůž bez problému otevřít jednou rukou. Se zavíráním nože má hodně lidí (soudě dle recenzí a příspěvků na fórech) taky problémy. Pojistka nože není úplně ergonomická a hlavně pro praváky je zavření nože jednou rukou dost problém. To jsem vyřešil tak, že palcem pojistku odjistím a čepel potom zavřu zatlačením do nohy.

Závěrečné shodnocení

S nožem jsem spokojen a kdyby se s ním něco stalo, koupím si jej znovu. Splňuje veškeré mé představy o EDC (Every Day Carry) noži. Nakrájím s nim vše co potřebuju, nemusím se bát ho vytáhnout i na těžší práci venku a kdyby došlo k ohrožení života (například napadení psem) mám jistotu, že během několika málo sekund jsem ozbrojen. Taky ho díky svému vzhledu můžu vytáhnout i na veřejnosti, aniž bych byl hned zařazen do skupiny vrahů a násilníků.

Jak jste na tom vy? Nosíte u sebe nějaký nůž? Máte nějaké tipy na zajímavé kousky pro každodenní nošení? Z lidí co znám psal o noži zatím jen Geeknet.

Rubriky: Různé, Ze života | Štítky: , , | Komentáře: 10

Hledá se Java junior programátor (Praha)

Do našeho týmu v Globusu (Praha Čakovice) hledáme schopného Java junior programátora, který se nebojí výzev. Máme před sebou nový projekt, který bude vznikat na zelené louce. Nabízíme tedy výbornou příležitost pro všechny začínající programátory. Dostanete šanci účastnit se práce na projektu od jeho raných fází (včetně tvorby analýz, navrhování architektury, vybírání technologií…). Čím dříve se tedy přihlásíte, tím lépe 🙂

Na co se můžete těšit? V plánu je rozsáhlá business aplikace s webovým rozhraním. Aplikace bude postavena na moderních technologiích. Pravděpodobně se setkáte s technologiemi jako například Spring, Hibernate (pracující s Oracle DB), dále JSF2 (nebo GWT).

A jaké jsou požadavky? Samostatnost, analytické myšlení, schopnost používat Google (nebo jiný preferovaný vyhledávač), alespoň základní znalosti Javy včetně jejího využití ve webových aplikací. Jo a taky je důležité mít zkušenosti s OOP.

Abych nezapomněl, tak nějaké oficiální povídání o té pozici najdete zde: http://www.globus.cz/globus-cakovice/volna-mista.html/202_743-vyvojar-java/1

Své CV posílejte na adresu m.cerveny [zavináč] globus.cz

Pokud budete mít k pozici nějaké dotazy, můžete je poslat (neoficiální cestou ;)) mi. Kontakt už si dohledáte 😉

Rubriky: Programování | Komentáře: 2

Linux není pro fotografy, vracím se zpátky

Po asi půl roce používání Ubuntu 10.10 se vracím zpátky k Windows Vista. Proč? S poslední verzí Ubuntu jsem byl velmi spokojen. Na mém postarším notebooku běhaly mnohem rychleji než Visty, vypadaly lépe a celkově se mi s nimi pracovalo dobře. Rychle jsem si zvykl na repozitář s aplikacemi, na automatické aktualizace všech aplikací a na výborný terminál.

Jenže co mi Linux znechutilo byly aplikace pro práci s fotografiemi. Pro editaci fotek používám GIMP i na Windows. Ten je ještě relativně dobrý (i když to ovládání je…hrozné). Problém je v tom, že jsem na Linux nenašel žádný stabilní a použitelný nástroj pro správu fotek. Pod Windows používám starší verzi Zoner Photo Studia. V něm zvládnu hromadné úpravy fotek, konverzi z RAW do JPEGu a roztřídění fotek do adresářů. Jenže pod Linuxem jsem nic takového nenašel. Zkoušel jsem různé aplikace (gThumb, digiKam, rawTherapee, Bibble…a kdoví co ještě), jenže všechny byly hrozné.

Jednak je na nich většinou vidět, že GUI navrhovali programátoři, kteří asi s fotkami moc nepracují. UX bylo všude katastrofální a pracovat s těmi aplikacemi byl porod. Skončil jsem tak, že jsem používal několik aplikací, každou na jinou činnost (RawTherapee na převod z RAWu, gThumb na import fotek, Phatch na hromadnou úpravu fotek, Nautilus pro kategorizaci fotek, Eye of GNOME pro prohlížení fotek). Skončilo to tak, že každá práce s větším množstvím fotek mě neskutečně odrazovala.

A co více, nebylo to jen pomalé a nepřívětivé. Bylo to bohužel taky nestabilní a nebezpečné. Třeba takový RawTherapee se mi jednou zasekl při úpravě RAW fotky a po jeho killnutí originál RAW soubor z disku zmizel. Nikde jsem ho nenašel a soubor ještě nebyl zálohován. Prostě jen tak přijít o fotku při její úpravě, to se mi do té doby ještě nestalo. Krom toho, ty aplikace na správu fotek zamrzaly velmi často. V podstatě každá větší úprava vedla k pádu aplikace…takže tolik k použitelnosti.

Pokud bych tedy nepracoval často s fotkami, s Linuxem bych se spokojil. Na většinu činností, co na PC dělám stačil, byl rychlý, vypadal hezky a pracovalo se s ním dobře.

Pro fotografy ale Linux nemůžu doporučit. Citelně tady chybí nabídka kvalitních komerčních aplikací. Práce s fotkama je sice možná, ale šíleně krkolomná a při větších objemech fotografií je ubíjející.

Rubriky: Fotografování, Software | Komentáře: 18

Recept na dietní kávový perník

Před několika dny jsem našel na internetu velmi zajímavý recept na kávový perník od Milana Šádka. Vzhledem k tomu, že od ledna držím dietu mi tenhle recept přišel dost vhod a rozhodl jsem se ho vyzkoušet. Jíst zdravě je sice fajn, ale občas dostane člověk chuť na nějakou tu pochoutku. A pro tyhle situace se tento recept hodí přímo úžasně.

Poprvé jsem se docela receptu držel. Jen jsem vynechal rýži (ta mi tam fakt nějak nesedí), dal jsem tam více ovesných vloček, vynechal jsem sladidlo a kromě instantní kávy jsem přidal i trochu namleté kávy. Výsledek byl docela dobrý…nicméně výsledek byl docela ubitý a ne moc extra chutný.

Dnes jsem se rozhodl perník udělat znova, jen ve větším. Místo pánve jsem vzal pekáč do trouby. Rýži jsem opět vynechal.

Použité suroviny

  • 8 vajec (z toho jen 2 žloutky)
  • cca 200g ovesných vloček
  • 2 tablety s umělým sladidlem
  • polévková lžíce s instantní kávou
  • 1,5 polévkové lžíce s mletou kávou
  • hromádka skořice (těžko říct, kolik ji bylo)
  • několik málo gramů čokoládového proteiňáku
  • kypřící prášek (v obchodě jsem našel verzi přímo do perníku)

Postup

  1. všechno (až na kypřící prášek) naházet do mixéru
  2. mixovat tak dlouho, až budou vločky pořádně rozmixované
  3. přisypat kypřící prášek a ještě to chvíli pomixovat
  4. nalít výslednou hmotu na pekáč
  5. vložit do předehřáté trouby a péct to na nižší teplotu (aby se nám to nepřipeklo)
  6. občas do hmoty něčím píchnout a podívat se, jestli je to hotovo.

Za celou dobu jsem nijak neřešil kolik jaké suroviny použít, většinou jsem sypal jen tak od oka a ani jsem nestopoval, jak dlouho jsem to měl v troubě. Raději jsem pekl na nižší teplotu, protože jsem to nechtěl připálit.

Fáze mixování

Před pečením

Hotový perník (díry jsem udělal já, když jsem zjišťoval, jestli už je hotový)

Trochu hůře se dostával z plechu, ale není nikde připečený ani spálený.

Je to zdravé? A k čemu to je dobré?

Tenhle jakoby perník je opravdu hodně zdravý. Obsahuje velké množství bílkovin, přiměřené množství (komplexních!) sacharidů, dostatek vlákniny a kofein.

Díky svému složení a energetickým hodnotám se hodí do diet. Je to perfektní pochoutka pro všechny sportovce i lidi, kteří se snaží jen trochu zhubnout a jsou zvyklí na pojídání nějakých sladkostí.

Co bych změnil

Příště bych použil asi více ovesných vloček. Dále více sladidla (přeci jen je tam dost kávy). No a nakonec ještě popřemýšlím, co tam dát, aby to nebylo tak husté a bylo toho více. Napadlo mě tam dát kapku mléka. Jen nevím, jak se to potom bude chovat 🙂

Aktualizace 28.1.2011: perník jsem pekl znovu, tentokrát jsem trochu modifikoval suroviny. Tentokrát jsem použil:

  • 8 vajec (z toho 3 žloutky)
  • cca 300g ovesných vloček
  • 6 tablet s umělým sladidlem
  • polévková lžíce s mletou kávou
  • hromádka skořice
  • několik gramů čokoládového proteiňáku
  • 2 balení kypřícího prášku
  • asi 100ml mléka
  • trochu kakaa
  • trochu medu

Postup byl stejný jako posledně. A výsledek? Tentokrát nejenom krásně voní, ale krásně i chutná. Tentokrát je perník už docela sladký a kdybych ho ochutnal od někoho, tak bych do něj neřekl, že je takhle zdravý 🙂 A tady je ukázka, jak nový perník vypadá. Je více než 2x vyšší a jemnější, než ten předchozí 🙂

Poslední verze perníku 🙂

Znáte nějaké další podobné recepty?

Rubriky: Ze života | Štítky: , , | Komentáře: 11

Proč je Slevomat tak oblíbený?

Protože umí komunikovat s lidmi.

Viz tento mail, který mi před chvíli dorazil do schránky:

Rubriky: Internet | Komentáře: 2

Poprvé na běžeckém pásu

S počátkem nového roku jsem se rozhodl něco udělat s mou upadající kondicí. Neběhal jsem už měsíce a v posledním měsíci jsem už ani nechodil do fitka. Spolu s přežíráním se kolem Vánočních svátku to mělo za následek docela nepříjemné ztloustnutí a taky velký úpadek fyzické kondice. Rozhodl jsem se tedy znovu začít s běháním. Běhám rád, ale pro běhání v těchto zimních podmínkách bohužel nejsem vybaven. Momentálně se mi nechtělo investovat stovky (nebo spíše tisíce)  korun za nějaké teplé oblečení a kvalitní boty na běhání. Proto jsem se rozhodl využít běžeckých pásu ve fitness centru, kam chodím. Permanentku bych kupoval tak či tak, proč toho tedy nevyužít 🙂

Vzhledem k tomu, že jsem na běžeckém pásu ještě neběhal, měl jsem trochu obavy. V hlavě jsem si přehrával stovky různých scénářů, jak bych si na tom pásu mohl ublížit a co vše by se mi mohlo stát 🙂 A kupodivu se ani jeden z těch scénářů neuskutečnil 🙂 Nejdříve jsem se na pás opatrně postavil, pevně jsem se držel a začal jsem studovat ovládací tlačítka. Po několikasekundovém zkoumání jsem se rozhodl zmáčknout tlačítko START a čekal jsem co se stane 🙂 Pás se dal pomaličku do pohybu a já usoudil, že bych mohl nastavit nějakou rychlost, která bude vhodná pro běhání. Ze začátku jsem byl hodně opatrný, protože jsem pořádně neuměl běžet na jednom místě. A připadal jsem si hloupě, jak jsem tam poskakoval na místě 🙂 Když se mi podařilo nějakou dobu běžet na stejném místě, začal jsem přidávat na rychlosti. Ukázalo se, že je to v pohodě a rychlost se navyšuje pěkně pomalu, takže jsem se stíhal na nové rychlosti dobře adaptovat.

A když bych to měl srovnat s běháním venku? Podle mě je to dost velký rozdíl. Venku je to prostě záživnější. I když člověk běhá den co den stejnou trasu, tak pokaždé je běh v něčem jiný. Mění se počasí, lidi kolem i to prostředí. Při běhu si člověk musí dávat pozor kam šlape, kudy běží, co se děje kolem něj. Mnohdy musí překonávat nečekané překážky (přeskakování zátarasy kolem opravované silnice, spadený strom v lese…), utíkat před nebezpečně vypadajícími psy, přemýšlet nad tím, kam v následujícím rozcestí zahnout a tak dále. Taky bývá běhání venku mnohdy docela nebezpečné (když běháte sami v odlehlých a temných uličkách, nebo třeba v lese). Výhody jsou ale mnohem lepší. Ten, kdo se někdy byl proběhnout v přírodě třeba za svítání bude jistě souhlasit, že jde o úžasný zážitek. To žádné fitko nemůže nahradit. Taky je příjemné zdravení se s dalšími běžci, se kterými se minete. Tedy jen za předpokladu, že běháte tam, kde běhá více lidí 🙂

Jinak mi přišlo běhání na pásu o něco jednodušší. Taky to bylo příjemnější na nohy, protože terén byl rovný. Běhával jsem třeba v lese, kde jsem měl občas problémy s nerovným povrchem. Co se mi ale na běžeckém pásu líbí je to, že mě nutí běžet stejnou rychlostí (pokud tedy tu rychlost neměním). Rychlost běhu jsem dříve nedokázal vůbec udržet. Doufám tedy, že se to na pásu naučím a na jaře to využiju při běhání venku 🙂

Co z toho vyplývá? Běžecký pás mi nedokáže plně nahradit klasické běhání venku. Nicméně je to super alternativa pro deštivé a mrazivé dny. Už se tedy nemůžu vymlouvat na špatné počasí. Když bude venku hnusně, půjdu se proběhnout do fitka. Když bude hezky, využiju toho 🙂

A co říkáte na běžecké pásy vy? Zkoušeli jste to? Čemu dáváte přednost?

Rubriky: Ze života | Štítky: , | Komentáře: 3

Zimní wallpapery pro vaší plochu

Dnes jsem zjistil, že by některé mé fotky mohly někomu vyhovovat jako pozadí na plochu. Tak na zkoušku přikládám dva wallpapery ve vysokém rozlišení 1920×1200.

Jaký máte na wallpapery názor? Měl bych v tom pokračovat? 🙂 Pokud vás mé fotky zaujaly, dalších několik stovek najdete na fotograf.nogol.cz, nebo na mém Flickr účtu.

Rubriky: Fotografování | Komentáře: 2

Fotografická rada

Buď se můžete o svou foto výbavu úzkostně starat…

… nebo si budete focení prostě užívat. Věřte mi…ona ta technika něco vydrží 🙂

Canon 350D - a pak že není odolný 🙂

Rubriky: Fotografování | Štítky: , , | Komentáře: 8